Autor: P. Jan Lisowski | Archidioecesis Olomucensis
Zdroj: © Srdce, které bije pro nás | Měsíc s Ježíšovým Srdcem | 2026
Datum napsání:
11.06.2026
Srdce, které bije pro nás... ∼ Zamyšlení na 11. června
Srdce, které si všímá přehlížených ∼ O lidech na okraji.
Často procházíme životem s pohledem upřeným dopředu, za svými cíli, povinnostmi a představami o úspěchu. V tomto rychlém tempu se nám však snadno stane, že přehlédneme ty, kteří stojí u krajnice. Lidi, kteří nezapadají do běžných šablon, ty, kteří jsou tiší, zlomení nebo zkrátka neviditelní pro většinovou společnost. Svět kolem nás má tendenci oceňovat dravost a výkon, čímž neúmyslně vytváří okraje, na kterých zůstávají ti slabší.Když se však podíváme na Ježíšův život, vidíme zcela opačný přístup. Ježíšovo srdce fungovalo jako magnet na lidi, které ostatní přehlíželi nebo jimi pohrdali. Nevyhýbal se těm, kteří byli na okraji kvůli své nemoci, chudobě nebo společenskému postavení. Naopak, právě u nich se zastavoval nejčastěji. Jeho pohled nebyl povrchní; viděl hloubku lidského utrpení i touhu po přijetí tam, kde jiní viděli jen přítěž nebo problém.
Pro Ježíše nebyl nikdo „případem“ k vyřešení, ale člověkem k milování. Když potkal celníka, který byl pro ostatní symbolem zrady, nabídl mu přátelství. Když se k němu chtěl přiblížit nemocný, kterého se všichni štítili, Ježíš se ho dotkl. Tento dotek nebyl jen fyzickým uzdravením, ale především vrácením lidské důstojnosti. Ukázal, že na okraji společnosti sice člověk může skončit lidskou vinou či nešťastnou shodou okolností, ale v Božích očích žádný okraj neexistuje.
Tento postoj je pro nás obrovskou výzvou. Mít srdce podobné Ježíšovu znamená záměrně zpomalit a začít se dívat kolem sebe jinýma očima. Znamená to všimnout si kolegy, se kterým nikdo nechce obědvat, souseda, který prožívá těžkou samotu, nebo člověka bez domova, kterého denně míjíme na ulici. Přijetí druhých takových, jací jsou, bez předsudků a odsuzování, je tím největším darem, který jim můžeme nabídnout.
Okraje společnosti nejsou jen geografická místa, často jsou to stavy lidské duše. Mnoho lidí žije v izolaci uprostřed hlučných měst a plných kanceláří. Ježíšovo srdce nás učí, že k proměně takového života někdy stačí pouhý zájem, vřelý pozdrav nebo chvíle naslouchání. Když lidem na okraji věnujeme svůj čas, nevytahujeme je nahoru z pozice nadřazenosti, ale sedáme si k nim, abychom jim ukázali, že na své trápení nejsou sami.
Závěrečná modlitba: Pane Ježíši, daruj nám srdce, které je všímavé a citlivé k těm, které svět přehlíží. Pomoz nám prosíme vidět lidi na okraji tvýma očima a překonávat naše vlastní předsudky a lhostejnost. Dej nám odvahu nabízet přijetí a lásku všude tam, kde chybí, abychom nikomu neupírali jeho důstojnost a byli nástroji tvého pokoje. Amen.
